Text vyšel 25.7.2014 na webu sdružení Spoluobčané. Autor: Aleš Bílý. Web má problémy z certifikátem, proto se odkaz na některých PC nezobrazuje a není jistota, že originál článku zůstane zachován,  Odkaz na původní umístění článku je zde.

Fénix vstal z popela !

Dne 21.6. na novém festiválku na Hořičkách poprvé vystoupil obnovený dětský soubor lidových písní a tanců Hadářek a vzhledem k tomu, že vím, za jakých porodních bolestí se soubor znovu dával dohromady, musím říct, že se našim dětem představení moc povedlo. Nejspíš všichni víte, že vystoupení Hadářku na loňském festivalu v Červením Kostelci mělo být jeho labutí písní, protože vedoucí souboru Zuzka Zítková musela vedení Hadářku z důvodu pracovní vytíženosti ukončit, což avizovala už půl roku dopředu. Ale díky liknavosti vedení MKS nebyly učiněny žádné kroky k hledání nové pokračovatelky. A tak se tedy v září 2013 většina z 50 dětí v Hadářku rozprchla do světa.

Několika rodičům malých zpěváčků a tanečníků ale tenhle konec nedal spát a povedlo se jim přesvědčit paní Markétu Janušovou, jejíž dva synkové také v Hadářku tančí, aby soubor pro červenokostelecké děti znovu vzkřísila, a vedení MKS donutilo k tomu, aby souboru umožnilo pokračování.

Začátky budování nového Hadářku ovšem nebyly ani lehké, ani optimistické. Velká část dětí z původního souboru nastoupila v září do různých jiných kroužků, sportovních oddílů či hudební školy, takže dát dohromady dostatek tanečníků a tanečnic nebylo lehkým úkolem. Na prvních setkáních se občas sešlo dětí spočítatelných na prstech jedné ruky. Během několika měsíců děti přibývaly a po pololetí se do souboru vrátilo i několik starších bývalých členů, takže v současné době v Hadářku tancuje a zpívá 30 dětí a soubor je opět schopný vystupovat před lidmi a rozdávat radost. Před měsícem jsem měl dojem, že tenhle soubor bude moci vystoupit nejdřív tak za rok, v pátek po první zkoušce s hudbou bych to viděl tak za dva měsíce a vidíte, včera už jim to docela šlo!

Já se pravidelně se svými dětmi účastním úterních nácviků v Grafoklubu, takže mohu směle přiznat, že kdybych měl podobný soubor vést, tak by mě tak nejpozději během druhého tréninku odvezli buď do blázince, nebo jako hromadného vraha do vazební věznice. Ukočírovat tuhle bandu vyžaduje nadlidské úsilí a nezměrnou trpělivost, Paní Markéta má naštěstí tichou podporu svého manžela, který strávil spoustu času pomocí při přípravě programu, tanečních pomůcek a v neposlední řadě pouštěním hudby při samotném nácviku programu.

Chtěl bych touto cestou Markétě popřát hodně zdraví, pohody a trpělivosti s našimi nevycválanými ratolestmi, které jsou nejenom hravé, ale také často nesoustředěné, unavené, nikdy ubrečené, jindy protivné, ale jsou to naše děti, které milujeme. Myslím si, že pro Markétu mohlo být v Hořičkách největším potěšením ne to, že se dětem vystoupení povedlo, ale především to, že se děcka před vystoupením na louce za pódiem pustila spontánně do zpívání a tancování, aniž by je k tomu někdo z dospělých nutil nebo je nějak řídil. Prostě jenom z radosti si začalo několik holčiček v okamžiku, kdy naladěná hudba zkoušela souhru, zpívat a tančit a za chvíli už po louce vířilo celé kolo.

A tak zamhuřme oči nad drobnými chybičkami a sledujme celek. Nevadí, že některé děti mají problémy s koordinací pohybů svých dlouhých končetin, že zapomínají odejít ze scény, že tanec občas proloží některé z děvčátek i slzičkami, že řady malých tanečníků nejsou úplně, jako když střihne. Důležité je, že se naše děti naučí ovládat svá těla i mysl a naučí se spolupracovat s dalšími pro úspěch svůj i celku.